hanyZbloq

Drobné radosti s redesignem

Včera večer jsem se rozhodl překonat výjimečnou lenost a KOPR posledních dnů a zase trochu pohnout s redesignem hanyZpage, kterou bych jednou, dá-li bůh, rád přesunul na novou doménu.

Nejsem teda nějaký bourač přes CSS. Vyznám se v tom jako každý druhý, ale myslel jsem si, že už mě při tom mém plichtění webů jen tak něco nepřekvapí. A vida. To neznáte modré éčko děvčata, to když se rozjede, co dovede.

Rozhodl jsem se pro zarovnání odstavců do bloku pomocí text-align:justify. (Sice jsem četl, že se to na webu moc nenosí, ovšem mně se to líbí.) A zároveň jsem se rozhodl použít pro první odstavec kurzívu.

Vypadalo to fajn. Ovšem jen do té doby, než jsem na to mrknul v IE . Hopla. Bylo to totálně rozhozené. Odstavce se posunuly dolů.

Někde mám nějaký blbý margin, odstavec se nevejde do divu atd. První věci, co mě napadly. Tak jsem si s tím pohrával, ale pořád nic. Nakonec jsem si všiml, že odstavec kurzívou je v IE nepatrně širší než ty ostatní. Kretén si vůbec nedělal hlavu s nadefinovaným odsazením a klidně si ten odstavec nějak podivně rozšířil.

Zkrátím to. Nejdříve jsem zrušil text-align:justify. Vypadalo to dobře. Ale na jedné stránce problém přetrvával. Zrušil jsem kurzívu a problém zmizel. Takže to nejspíš nebylo tím zarovnáním textu do bloku, nýbrž požitím kurzívy. Případně to způsobila kombinace text-align:justify a kurzívy (?) Ono se to těžko zjišťuje, protože někdy to v IE fungovalo správně i s tou kurzívou a blokovým zarovnáním, ale při nějakém jiném textu už to zase blblo.

Takže jsem do stylu šoupnul podtržítko s font-style:normal, proklel IE do desátého kolena a šmytec.

A aby toho nebylo málo, další dvě hodinky jsem strávil u alternativního stylu. Spodní část stránky byla neustále rozpadlá a vůbec nereagovala na změny v CSS souboru.

Vymýšlel jsem neuvěřitelné konstrukce, abych to rozjel. Cholericky jsem mlátil do monitoru a sesílal hromy blesky na všechno, co mohlo mít jen vzdálenou souvislost s mým utrpením. Až někdy kolem půl druhé v noci jsem si všiml, že jsem u definice jedné třídy v externím stylopisu při překopírovávání umazal uzavírací dvojitou závorku.

Takže tak.

Když RSS začne mluvit

Včera byl díky laskavosti Daniela Pédera přidám rss kanál hanyZbloqu do zajímavého projektu Audio RSS. Od teď si můžete nechat předčítat novinky na tomto jakože-bloqu-neboco sugestivním hlasem robotické Violky. Je moc šikovná, ani ty texty příliš nekomolí. Akorát si člověk při jejich poslechu tak nějak víc uvědomí, co píše za hovadiny . Hehe

Návod na zapnutí počítače (Pro naprosté začátečníky)

Jak si tak pročítám specializové počítačové přílohy jednoho nejmenovaného celostátního deníku, často mě zarazí návod na nějakou prkotinu, roztažený nezřídka na celou stranu či dvoustranu a proložený spoustou naprosto zbytečných screenshotů nebo schémat. Začínám mít pocit, že vydavatelé trpí přebytkem peněz.

Tak mě napadá, dokázal bych i já zaplácnout vymlácenou prázdnou slámou áčtyřku? Myslím, že každý člověk, který někdy pracoval na bakalářské/absolventské/ročníkové nebo podobné práci, by s tím neměl mít větší problém. Pokusím se tedy.

Hm, co takhle návod na zapnutí počítače? Kolikpak bych za takový článek dostal? (Samozřejmě myslím peněz, ne let)


Návod na zapnutí počítače.

V dnešním díle seriálu "Nebojme se počítače, je to náš kamarád!" si popíšeme, jak počítač zapnout. Podle následujícího návodu by to měl zvládnout i úplný laik.

pozn. Pro doplnění návodu a k samostudiu doporučuji převážně mnou sepsanou příručku "Zapínáme počítač bez rizika - Pro naprosté začátečníky, třetí rozšířené vydání (2005); hanyZ a kolektiv autorů; Grada; 452 stran)

1)Za prvé je třeba najít počítač. Většinou bývá umístěn na stole nebo pod ním. Stůl bývá často přiražen ke zdi, avšak v některých případech může stát i uprostřed místnosti. Je naprosto nezbytné počítač najít, jinak není možné v návodu pokračovat. Pokud se vám stále nedaří počítač lokalizovat, požádejte o pomoc zkušenějšího kolegu/člena domácnosti/kamaráda/oštřujícího lékaře neurologa-psychiatra. Případně kontaktujte specialistu na vyhledávání počítačů.

2) Počítač jste tedy úspěšně našli. Ten se ovšem v drtivé většině případů skládá ze dvou hlavních částí. Z monitoru a tzv. počítačové skříně. Monitor nás nyní příliš nezajímá, my hledáme tzv. počítačovou skříň (odborně se jí říká Case [čti:Kaz]). Tzv. počítačová skříň mívá obvykle tvar, když to řekneme laicky, kvádru s obdelníkovou podstavou. Pokud to řekneme trochu odborněji, vypadá jako taková krabice. Monitor vypadá trochu jako televizor. Pokud tedy víte, že monitor vypadá jako televizor, neměl by být problém poznat, že tzv.počítačová skříň je ta druhá věc - kvádr s obdelníkovou podstavou ve tvaru krabice. Jestliže byste měli přesto nějaký problém, nebojte se zeptat zkušenějšího kolegy/člena domácnosti/kamaráda/okolojdoucího policisty. Případně kontaktujte odborníka na rozpoznávání tzv. počítačových skříní.

3)Výborně, našli jsme tzv. počítačovou skříň. Nyní je nutné lokalizovat její přední část. Není to úplně jednoduché, ale nemusíte klesat na duchu. Pomůžeme si malou fintou. (Jak říkáme my počítačoví odborníci - malou očůrávkou :) Ze zadní části tzv. počítačové skříně totiž trčí změť počítačových kabelů, ona část je většinou ošklivější a vůbec. Ovšem z přední části taky leckdy trčí nějaký ten kablík. Teď tedy přišel čas na fintu. Začneme kroužit okolo počítače (Je-li počítač přisunut ke zdi, musíme jej mírně odsunout), dokud si obě strany důkladně neprohlédneme a neurčíme s jistotou, ze které strany trčí víc oněch kabelů, jak bylo řečeno výše. Rovněž se tímto způsobem dozvíme, která z částí je hezčí. Jsme-li muž a nejsme-li v tomto oboru příliš silní v kramflecích, požádáme o pomoc přítelkyni/manželku/matku/babičku/prababičku/kolemjdoucí tetu (Aneb jak říkáme my počítačoví odborníci - ženu :) Případně můžete kontaktovat odborníka na rozpoznávání pěknosti jednotlivých částí tzv. počítačové skříně. A nebo rovnou kontaktujte specialistu na určování předních a zadních částí tzv. počítačových skříní. Ti ovšem bývají obvykle o něco dražší.

4) To nám to ale jde, co říkáte?:) Přichází nejošidnější část, ale pokud jste se dostali až sem, myslím, že to zvládnete. Musíme na přední straně tzv.počítačové skříně najít zapínací tlačítko, trochu odborně se mu říká také tzv. button [čti: betn]. Toto tlačítko, nebo chcete-li betn, bývá většinou nejvýraznějším tlačítkem na přední straně tzv. počítačové skříně. Žel není tomu tak vždy. Na/u tohoto tlačítka (někteří počítačoví specialisté také občas používají termín knoflík) obvykle bývá grafický symbol kolečka s čárkou, někdy nápis "power", případně "power on/off". Tlačítko může mít tvar kolečka (viz.obr. 1), oválu (viz.obr. 2), čtverečku (viz.obr. 3), obdelníku (viz.obr. 4), trojúhelníku (viz.obr. 5) nebo může mít tvar nepravidelný (viz.obr. 6). Pokud si stále nejste jisti, neostýchejte se požádat o pomoc zkušenějšího kamaráda/kolegu/spolubydlícího/okoloprocházejícího prodavače losů. A samozřejmě i v tomto případě je možné kontaktovat specializovanou firmu na určování zapínacích tlačítek, jejiž zaměstnanci vám určitě rádi poradí.



5) Poslední krok by se mohl zdát triviální, ale pozor! Není radno ho podcenit. Postavte se čelem k zapínacímu tlačítku. (To postavení čelem k tlačítku má svůj smysl, ale o tom až později.) Přistupte k přední části tzv. počítačové skříně a ujistěte se, zda nejste od tlačítka dál než na délku paže. Nemáte-li dobrý odhad na vzdálenosti, nebojte se požádat o pomoc zkušenějšího kamaráda/kolegu/spoluvězně/okololevitujícího růžového hrocha. Natáhněte ruku. Pokud jste postupovali přesně dle návodu a otočili se k tzv. zapínacímu Betnu čili knoflíku čelem, stiskněte jej. Pokud jste otočeni k zapínacímu tlačítku zády, otočte se o 180 stupňů (odborně řečeno tzv. čelem vzad). Nejste-li si jisti, kolik je 180 stupňů, požádejte o pomoc zkušenějšího kolegu/kamaráda/spoluhráče z týmu/okolojedoucího tankistu. I v tomto případě je zde samozřejmě možnost požádat o konzultaci odborníka na otáčení o 180 stupňů. Pozor, nemáte-li ruce, zkuste knoflík stlačit nosem nebo jazykem. Pokud se po stisknutí tlačítka nic nestane, je poměrně pravděpodobné, že napájecí šňůra není zapojena do elektrické sítě. O tom však až v příštím díle.

hanyZ
Autor je správce sítě a nestydí se za to.

Míla by chtěl osobní stránky. Jak na to?

Míla by rád vlastní internetové stránky, ale je úplný začátečník, tak se obrátil s žádostí o pomoc na hanyZe, kterému se docela úspěšně daří předstírat, že o těchto věcech ví o něco víc.

Míla: Říkáš, že bych se měl naučit nějaké kátéemel. Co to je? Já mám Word a v tom se dají stránky dělat taky, jsem slyšel. Musím je dělat v tom kátéemel nebo můžou být v tom Wordu?
hanyZ: Vždycky budou kódované pomocí HTML, jenže Word to za tebe udělá automaticky a dost blbě, takže si to napiš ručně. Alespoň se to naučíš a budeš mít svůj kód pod kontrolou.
Míla: Ale já jsem líný a nechce se mi to učit. Určitě to bude nuda. Zíív. Nějaký další nápad?
hanyZ: Jo, jeden bych měl. Vyser se na to. S takovým přístupem vytvoříš další odpudivou a nudnou osobní stránku, jakých jsou na internetu milióny.
Míla: No dobře dobře. Už mlčím. Kdo mě to ale naučí? Tys říkal, že nemáš čas. Do kurzu se mi chodit nechce. Navíc na to nemám prachy. Já nevím. Začínám panikařit! Kde mám ten Word ... ?
hanyZ: Klídek. Prostě se to naučíš sám. Pořiď si knížku - jsou jich mraky. Prostuduješ si pečlivě jakpsatweb.cz ...
Míla: Oukej. Tak já to asi zvládnu. Už to vidím! Na úvodní stránku dám Barta jak skáče na skejtu, takový ten pohyblivý obrázek, ty jsou super. Nevíš, kde bych stáhnul nějaký pěkný otáčivý zavináč? V chromu ... Ach ... Hodím tam ke stažení nějaké prográmky. Lidi budou rádi. To ovládání hodím doleva, do takového toho okýnka, co se nehýbe. Květoslav to tak má na těch svých stránkách a říkal, že je to moc prima. Na pozadí bude zpívat Goťák. Myslíš, že tmavě červené písmo na tmavě zeleném pozadí bude vypadat dost kůl ... ?
hanyZ: Tak moment. Rád bych ti dal několik doporučení. Žádné samoúčelné animované gify, žádné ...
Míla: Ani pár pěkných a jakožefakthrozněmoc veselých?
hanyZ: Ne. Abych to dokončil ...
Míla: Ani jeden?
hanyZ: Ne, ani jeden. Takže za druhé ...
Míla: Ani jednoho malinkého, téměř zanedbatelného Bartíka?
hanyZ: Ani Bartíka. Ani Houmříka! A nech mě laskavě domluvit nebo se na to vykašlu a půjdu na pivo!
Míla:No jo, se neposer.
hanyZ: Neposeru se Milku a budu pokračovat. Kromě animovaných členů Simpsonovic rodiny tam necpi žádné další animované členy dalších animovaných rodin.
Otáčivý zavináč je humus, takže ho tam taky nedávej. Za druhé, žádnou hudbu na pozadí prosím! Když tam dáš nějakou mptrojku nebo wav, tak se to bude dlouho
stahovat a jakmile to začne řvát, tak se návštěvník tvého webu poleká a uteče. Minimálně se nasere, protože mu to začne přeřvávat jeho Winamp ... Žádného Goťáka tedy.
Míla: Kdyby to byli Pearl Jam nebo Filter, tak by ti nevadilo, co? Pokrytče! Ty stránky budou ovšem tím pádem o ničem. Ach jo.
hanyZ: Záleží jen na tobě, jestli budou o ničem nebo o něčem. Tím se dostáváme k obsahu. Nechci ti do toho moc kecat, jsou to tvoje stránky, ale - jestli tam nastrkáš nějaké cizí volněšiřitelné prográmky ke stažení, kradené obrázky a deset deka nudných blábolů, nikoho ty stránky zajímat nebudou. Buď originální. Piš o tom, co tě zajímá a v čem se jakžtakž vyznáš. Ukazuj světu své výtvory (jakékoliv). Express Yourself! Yeah!
Míla: Jako Madonnu moc nemusím, vole. Pokračuj. Docela mě to začlo zajímat. myslíš, že bych tam mohl vystavit svou nafocenou sbírku obřích tuřínů? Napsal jsem povídku o zakázané lásce postaršího profesora francouzštiny a jeho psa...
hanyZ: Tuříny jsou dobrý nápad. Povídka taky. Originální věci. Něco to o tobě návštěvníkům řekne. I když, jak si čtu tu povídku ... Ehm.
Míla: Má to hepyend. Nevím co furt máš.
hanyZ: Ale jó, to já jen tak. Mohl bych ti dávat plno doporučení, ale ty jsi šikula, takže na to časem přijdeš sám. Musíš okounět na hezkých stránkách a nechat se inspirovat. No, alespoň k tomu, co už jsi zmínil. Používáni "těch okýnek, co se nehýbou" - rámů/frejmů - není dobrý nápad. Barvy pozadí a písma vol s rozvahou. Aby se to dalo v pohodě číst a nebolely z toho očka. A ještě jednou: žádné animované gify! Aby návštěvník nedostal epileptický záchvat.
Míla: Vol s rozvahou. Mluvíš jak nějaký zasraný rytíř Jedi. Ale přesto si tvé rady vezmu k srdci. Budu se učit a jednou budou mé stránky hezké, použitelné a originální!
hanyZ: Nechť tě síla provází ...

Nic důležitého. Netřeba číst.

Tenhle příspěvek sem píšu jen z čiré radosti. Konečně jsem totiž po dlouhém boji dosáhl opravy nastavení přístupových práv u hostingu těchto stránek, takže již funguje link ve tvaru http://hanyz.info/bloq/, z čehož mám upřímnou radost. Nebylo to jednoduché, ale dobrá věc se podařila. Člověk se musí umět radovat z maličkostí.

Hurá! :)

P.S. Teď už jen aby u GTS konečně přestali dělat fóry a znova zrychlili mé domácí ADSL, které je nyní téměř nepoužitelné a budu spokojený. Potom už by to bylo asi všechno. No snad ještě aby medvěd byl homosexuál... Samozřejmě.

Invex 2004 aneb Cesta tam a zase zpátky

Tak jsem zase po letech navštívil počítačový veletrh Invex, který se koná každoročně v Brně.Tentokrát jsem tam však byl poprvé, tak nějak, služebně. Jakožto čerstvý správce sítě jsem byl vyslán "prozkoumat terén".

"Firma tě potřebuje, nesmíš ji zklamat", řekl jsem si. Naskočil jsem do rychlíku a vyrazil po ose Ostrava-Přerov-Brno do víru technologií.

Cesta uběhla reletivně rychle. Střídavě jsem klimbal, listoval novinama, pokuřoval na záchodě a vesele se smál prupovídkám typicky brněnského průvodčího.

Po příjezdu na nádr jsem si zajistil jízdenku na MHD a poté jsem se vydal do štatlu. Následovala chvíle zmatků, ale nakonec jsem objevil tramvaj do stanice touha, ehm, chci říct tramvaj do stanice Invex, samozřejmě. (To nebylo vtipné!)

Před výstavištěm to docela hnilo. Přeci jen to nebyl den pro veřejnost, nýbrž pro odborníky. Tak jsem si zakoupil vstupenku, bratru za pětset, nasadil výraz odborníka a vlezl dovnitř. Už u brány jsem byl nucen odrazit první útok "nabízečů letáků". Strčil jsem ruce do kapes a tvářil se nepřístupně. Docela to fungovalo.

Začal jsem s prohlídkou. Hned napoprvé jsem omylem vlezl do expozice Microsoftu. Chvíli jsem si nervózně listoval jakousi brožurou o Windows 2003 serveru. Na to jsem si řekl, že se pokusím propašovat na přednášku o "Kompletním softwareovém řešení Microsoftu pro Vaši firmu", kde bych se mohl v měkkém křesílku dospat, ale bylo to zřejmě určeno pouze manažerům v oblecích. Navíc všichni ukazovali u vchodu nějaké pozvánky. Já pozvánku neměl a ani mé ošoupané manšestráky v kombinaci s tribal trikem a fešnou koženou bundičkou bylo lze jen stěží považovat za reprezentativní oblek firemní smetánky. Tak jsem se na to vysral a šel pryč. Cestou jsem plivl na monitor se spuštěným Internet Explorerem. (Kecy)

Abych mou návštěvu uvedl na pravou míru. Hlavním cílem bylo najít kompletní řeší pro naši firmu v otázce výměny náplní do hojně využívaných firemních tiskáren.

V "pavilonu tiskáren" jsem se tedy zdržel. Hodně mě zaujalo předvádění tzv. 3D-tiskárny, která je schopna vymodelovat 3D předměty navržené v počítači, např pomocí některého CAD-programu. Nejsem troškař a tak jsem si řekl: To je kompletní řešení! Nebude třeba inkoustu ni papíru. Trochu jsem okouněl, až si mě všimla sympatická hosteska a zeptala se, co že by mne zajímalo. Řekl jsem, že by mne zajímalo, jak to vlastně funguje. Dívka polkla a odkázala mě na staršího pána, který se opodál okázale nudil. Pán zívnul a začal vysvětlovat. Občas jsem ho přerušil zasvěcenou otázkou ve stylu:"Jestli tomu teda rozumím...?", na což dotyčný obvykle reagoval ve stylu:"Tak nějak, ale..." Posléze jsem ještě zavedl řeč na jejich 3D-scannery a přišel s originální úvahou, že by stačilo vzít Myslbekovu sochu, 3D-oskenovat, 3D vytisknout a měli bychom dokonalý padělek, což jsem zakončil ďábelským úsměvem. Pán se mdle usmál a jeho výraz říkal:"To je samozřejmě pěkná blbost, k tomu to určeno není, vůbec tomu nerozumíš, voe!", za což jsem mu poděkoval a odvalil se ke stánkům firem, renovujících a prodávajících tiskové cartridge.

Následující část je docela nudná. Chodil jsem od stánku ke stánku a lelkoval. Prolistoval jsem si pár zajímavých knih o webdesignu. Vyslechl jsem útržky prezentací, ve kterých se zdravě asertivní mladí prezentéři snažili zaujmout a polapit pár oslabených kusů, které se zatoulaly nebezpečně daleko od davu. Na to jsem se musel jít najíst.

Po naplnění žaludku jsem si uvědomil, jak mne bolí nožky a že se mi už nikam moc nechce. Rozhodl jsem se tedy pro nakouknutí do Game Hallu.

Po cestě do herního pavilonu jsem se zastavil v Eurotelovském stanu, abych si našel zpáteční spoj domů. Všechny počítače s internetem byly samozřejmě obsypány chudáky, kteří ho nemají doma a podobné akce jsou jejich jedinou možností, jak ukojit své choutky na dobrý surf. Takže jsem chvíli stál a v nestřeženém okamžiku se jako had nasoukal před jeden náhle opuštěný stroj. Na to se ozval nasraný chlápek, že tu čeká už půl hodiny a ať jdu do prdele. Tak jsem rozumně opáčil, že "se jenom podívám, kdy mi jede vlak a hneď tě pustím, voe." Chlap zlostně mručel, ale já splnil, co jsem slíbil a on se s jiskrou v oku vrhl na prohlížení pornostránek nebo čeho.

V Game Hallu to žilo. Ruzjuchaný Aleš Juchelka a nakročený Richard Krajčo moderovali Eurotelovskou soutěž o mobilní telefon Nokia.
Kluci byli veselí a "Nekomerční Richard(tm)" odvázaně křepčil před logem mobilního operátora a oslňoval holky.
Chtěl jsem se dostat do hry a pokoušel se lapnout, kluky házený, míček. (Ne že bych tu hnusnou Nokii chtěl, ale mohl bych ji prodat a koupit si něco pořádného, třeba od Samsungu) Bohužel jsem se zároveň snažil zachovat si určitou důstojnost, což byla chyba. Poslední balónek už už mířil ke mně, ale jakýsi klučina s chapadlovitou rukou by l hbitější. Následně vlezl na pódium, setřel z brady sliny, které mu tam skanuly při pohledu na první cenu a hned na to vypadl, protože nepoznal skupinu Buty. (Šlo o hádání plyfonních melodií.) Nakonec tedy jakýsi hošík vyhrál a cenu mu předala Matina Balogová(!) Aleš se pokoušel přemluvit oba aktéry k polibku, do čehož se ani jednomu z nich nechtělo, až Martina zachránila situaci slovy:"Už ho netrap Aleši, vždyť se stydí." Já bych to sice formuloval trochu jinak: "Tak už ho netrap Aleši, vždyť se ji bojí(štítí?)", ale co už. Mimochodem, tou dobou už na pódiu nebyl Richard Krajčo, který si zřejmě uvědomil, že všechno má své meze a že z tohohle by se už asi nevylhal. No a pak začala zpívat Balogová a já utekl.

Nějaký čas jsem ještě bloumal Game Halou. Na strategicky rozmístěných počítačích běžely nudné 3D střílečky. Časopis GameStar pořádal v jakési nudné 3D střílečce turnaj. Já se nakonec nenápadně přitočil k jednomu volnému kompíku, hbitým trojhmatem jsem odstřelil jednu z nudných 3D stříleček(tm) a pokusil se spustit IE, abych se mrknul, co je nového na Webzdarma fóru. Internet nejel. Nakouknul jsem do nastavení sítě, překvapivě jsem se tam bez problémů dostal a mohl jsem měnit, co jsem chtěl. Bohužel byl však zřejmě počítač fyzicky odstřižen od sítě a navíc jsem periferním pohledem zaregistroval jakéhosi pochopa, který ke mně mířil s vražedným pohledem v očích. Takže jsem raději vyklidil pole.

Vydal jsem se k východu z areálu. Cestou se mi pokoušela slečna s otázkou:"Hledáte kompletní softwareové řešení pro Vaši firmu?" vnutit obligátní prospekt. Řekl jsem, že nehledám a že nic nehodlám řešit. Načež jsem se na ni smířlivě usmál. U východu ještě naposledy zaútočil nějaký "nabízeč" a s šílenstvím v očích, drmolíce cosi o celostátním deníku, se mi pokoušel vnutit nějaký obskurní reklamní plátek UMAX News nebo něco podobného. Ukázalo se však, že si pouze dělal legraci. Řekl jsem, že noviny vypadají dobře, ale že je nechci a vesele jsme se smáli.

A co dál? Dál už jen vlak a cesta domů. Ale to už je zase jiná písnička.