hanyZbloq

Kordélie - princezna chobotnice

Tuto pohádku, na velmi specifické téma, jsem kdysi slíbil a nyní ji konečně zveřejňuji. A abych předešel případným dotazům, narkotika mi dodává Olga Halámková, samozřejmě.

Milé děti, kdysi dávno, když ještě neexistoval internet, Counter Strike, pervitin, ba ani hiphop, když Karel Gott či Helena Vondráčková byli stejnými mrňaty, jakými jste dneska vy, v dobách vašich pradědů a prabáb, rozkládalo se na území dnešního Ázerbajdžánu malé království.

Rád bych napsal, že mu vládl moudrý a spravedlivý král, ale nemůžu, kdepak. Vládl mu poněkud psychicky narušený, hloupý človíček. Upřímně řečeno, kluci a holky, byl to naprostý magor. Jeho rodiče byli sourozenci, jejichž rodiče byli sourozenci a takto pokračovala rodová linie až k prapředkům, kterými byli mentálně zaostalý prodavač kulichů z Náhorního Karabachu a redaktorka magazínu pro ženy. Toto genealogické okénko nás však poněkud odvedlo od našeho nesmírně zajímavého příběhu. Viďte, že už se nemůžete dočkat, jak to s tím hloupým králem vlastně bylo? Vraťme se tedy zpátky do "kdysi dávno".

Věřte nebo ne, dementní král se po čase dočkal potomka. Neptejte se mě, jak ho dokázal splodit, když většinou nerozeznal svůj penis od plnícího pera (Čímž mimochodem poněkud vyváděl z míry diplomaty sousedních království, jakmile došlo na podepisování spojeneckých smluv). Přesto se to povedlo. Královna porodila dcerku, která dostala jméno Kordélie.

Když monarchovi tuto radostnou novinu oznámili, pousmál se, zachrochtal a dál pokračoval v okusování gobelínů. Ano, své city dokázal skrývat mistrně.

Aby toho štěstí nebylo málo, netrvalo dlouho a vladařova žena povila chlapečka, což zase o nějaké to procento zvýšilo šance na zachování rodu (Podle nezávislého testovacího centra Fresenius se jednalo přesně o 83.95%) a zároveň o něco snížilo průměrné IQ v království. Jinak to byl ovšem kluk jako buk. Měl vše, co má správný chlapec mít. Nic mu nechybělo. Ba právě naopak! Na levé ruce měl kupříkladu sedm prstů a na pravém loktu mu vyrůstal druhý, alternativní nos. Co se týče choulostivých partií, zde historické prameny diskrétně mlčí. Pouze kronikář Kostras se o tom letmo zmiňuje ve svém známém spisu "Kostrova kronika malého království na území budoucího Ázerbajdžánu" ve stylu: "Muhahaha!"

Princezna rostla jako z vody. Byla krásná po matce a chytrá po otci - královském šašku, jenž před lety neodolal nabídce královského sexu, když se vladařova žena cítila osamělá.

Kordélie prožila spokojené a idylické dětství, obklopena přepychem a láskou svých rodičů. To, že onu náklonost její rádoby-otec občas vyjadřoval poněkud neobvykle je druhá věc. Ale nakonec, koho by nepotěšila rána shnilou hruškou do hlavy nebo čerstvě zakousnutý krtek, položený ráno na nočním stolku.

Kordélii táhlo na osmnáct, když jí rádci sdělili, že ji za týden čeká svatba. To se jí vůbec nelíbilo. Zpočátku nacházela částečnou útěchu ve skutečnosti, že má místo nožiček chapadla, což by jejího bratra mohlo od sňatku odradit, přinut ho přerušit konečně rodovou tradici a vyhledat nevěstu v podhradí. Leč její sourozenec byl pravým synem svého otce, takže ho od plánované svatby s ní nemohla odradit ani rána palcátem do kebule. Ta by ho ostatně neodradila ani od jiných - mnohem horších - věcí, kterým se ve svém volném čase s oblibou věnoval a o kterých se zde raději nebudu příliš rozepisovat, milé děti, abyste z toho neměly divoké sny. Snad bude bohatě stačit, když uvedu alespoň ty nevinnější kratochvíle, jako pojídání lidského masa s bylinkovým dresinkem, příležitostný orální sex s medvědem Ondřejem v hradním příkopu, poslech nelegálních CD výběrů muzikálových melodií v aranžmá pro tympánové kvarteto a hráče na podladěnou psí čelist a tvorba internetových stránek ve Wordu.

Naše milá Kordélie byla zoufalá. Doživotní sňatek s deviantem se jevil jako nevyhnutelný. Jeho Wordovské weby ji strašily ve snech. Budila se zbrocena potem a vždy ještě dlouhou dobu ji před očima blikaly v comic sans fontu vyvedené nápisy: "Bude nám spolu príma!", "Naučíš se mít ráda Ondřeje i bylinkový dresink!" a podobné. Chodila po hradních chodbách jako tělo bez duše. Přemýšlela, až se jí z hlavy kouřilo. A stále ji nenapadalo žádné řešení. Jak z té šlamastyky ven? Z myslivny se jí kouřilo tak mocně, až zmatené služebnictvo několikrát omylem přivolalo hasiče. Ti se po šestém falešném poplachu zařekli, že už na hrad nepáchnou ... To se později stalo osudným hradní knihovně. Naštěstí v ní, kromě několika pornočasopisů, příručky o zdravé asertivitě u přijímacích pohovorů na managerské posty, prvního vydání bible s vlastnoručními podpisy autorského kolektivu a uvnitř vložené složky, obsahující důkazní materiál o tom, že Kristus byl gay, nebylo nic důležitého.

Když zbýval do obřadu pouhý den a selhaly i poslední pokusy otrávit následníka trůnu Japonskou kuchyní, uvědomila si princezna, že ji zřejmě zbývá jediná možnost - kdo uteče, vyhraje. Život mezi lůzou, živící se pšeničnými plackami, mechem a kobylinci, ji sice příliš nelákal, ale pořád ji to přišlo snesitelnější, než prožít zbytek života vedle zrůdy, považující poslech audiokazety s aktuálním albem Bohuše Matuše za příjemné odreagování po náročném pracovním dnu.

Počkala tedy, až všichni usnou a nenápadně se vykradla z paláce ven. Procházele potemnělými uličkami podhradí a její chapadla pravidelně pleskala o nesmělé náznaky dláždění. Obyčejný lid si ji zpoza přivřených okenic prohlížel trochu s nedůvěrou. Královská rodina se netěšila, z pochopitelných důvodů, mezi lidem velké obliby. O jejich znásilňování genetiky si všichni mysleli své.

Ta mladá princeznička však nevypadala nebezpečně. Na královského potomka to mohlo být daleko horší. (A pravděpodobně bude, zachmuřeně předpovídali šediví kmeti a s povzdechem uždibovali tuřínový chléb.)

Jeden mladý pekařský učeň dokonce našel odvahu, vyšel ven z domu a dal se s uprchlicí do řeči."Koneckonců v obličeji je hezká a na to dole by se dalo časem zvyknout", rozumoval v duchu, když ji nabízel nocleh. Kordélie mu poděkovala a stručně vysvětlila svou současnou situaci. Že musí co nejdřív uprchnout z království, neboť tajná policii ji bude jistě brzy na stopě, a kdyby ji dostihli, byl by to její konec.

Mladík se do ní během několika okamžiků zcela zbláznil a netrvalo dlouho, mířili z města pryč, směrem do hor.

Na hranici království se na chvíli zastavili. Mladík zadýchaně sdělil své milé, že ty chapadlovité končetiny mají své výhody, když na ni tak kouká, jak je stále svěží. "I ty hloupý", usmála se uprchlá šlechtična. Nadzvedla sukni a pískla. Zpod sametu se vykolébala chobotnice a pokynula mladíkovi končetinou."To je má cvičená suchozemská chobotnice Adéla, vlastně je to tak trochu slepá větev našeho rodu. Zní to divně, ale v podstatě je to má sestřenice. Povede nás dál. Pojď!"

A tak se ruku v ruce vnořili do podrostu a vydali se vstříc svobodě a nejisté budoucnosti mladého páru v zemi bez sociálních jistot.