http://hanyz.info/bloq/ Imho! cz hanyZuv@gmail.com Copyright 2010 2010-07-29T15:30:08 hourly 1 2000-01-01T12:00+00:00 http://hanyz.info/bloq/index.php?type=archiv&post=200610#prispevek87 2006-10-22T23:38:53 hanyZ (mailto:hanyZuv@gmail.com) Odpornosti 87@http://hanyz.info/bloq/ Petr Čech byl fotbalové veřejnosti znám jako poměrně inteligentní a přemýšlivý chlapík. Takový, jakých se mezi profesionálními sportovci pohybuje jen pár. Anglický fotbalista Hunt svým brutálním faulem bohužel způsobil, že máme zase o jednoho slušného a chytrého sportovce méně. Anglický zpravodaj našeho bloqu nedávno navštívil rehabilitujícího Čecha na soukromé klinice, poblíž Londýna, a zraněného brankáře vyzpovídal. Následující řádky jsou otřesné.REPORTÉR: Petře, jak se cítíte, pár dnů po tom ošklivém faulu?ČECH: Heh, půjdeme od zápasu k zápasu. Vlastně budu rád, jestli to tam padne. I kdyby to mělo být jenom o jeden gól, vlastně. Míč je kulatý, vlastně. Chrocht.REPORTÉR: Kolik Vás to zranění stálo? Je v Anglii zvykem platit za podobné věci něco do společné kasy?ČECH (Culí se): Vlastně nevím, vlastně. Urghh. Bude to těžký zápas, ale půjdeme do toho po hlavě. Vlastně nemáme co ztratit. Vlastně! UhmmREPORTÉR: Být Vámi, Petře. Dlouho bych do ničeho po hlavě nechodil.(Muhahahaha! Sem dobrej, juchuchó) Tedy ... Co budete dělat, až skončíte s fotbalem. UŽ jste o tom přemýšlel?ČECH: Eghe? Plejstejšn! (Opadávají i poslední zbytky Petrovy pozornosti, které reportérovi věnoval. Dívá se směrem k herní konzoli, položené na stolku nedaleko.) Do barů! .. ehemgrr ... ferrari ... vélké. Vlastně je kulatý ... zápas od zápasu ... vlastně ... chichi ublk ... ódéesREPORTÉR: Děkuji za rozhovor, Petře.ČECH: Šukat modelkýýý!!K Petrově zdravotnímu stavu se později vyjádřil primář kliniky - Sir Edward J. Painalot: "Petr utrpěl vážná poranění hlavy. Bohužel byla zasažena některá důležitá nervová centra a to vyústilo v určité snížení intelektu. A všimněte si toho náznaku předkusu a podivně rychle rostoucích vlasů. Časem se to ještě může zlepšit. Zatím však musím konstatovat, že se z Petra Čecha stal Baroš.." Pak se na chvíli zamyslí a dodá:"Ale mohlo to být i horší. Ze své praxe znám pár případů - týkalo se to hráčů z nižších soutěží - kdy se z podobně postiženého hráče stal Řepka. A takového pacienta vyléčit, to už vyžaduje pořádně silné řemeny, elektrické přístroje na omračování dobytka a velkou porci osobní odvahy."Co dodat v závěru tohoto smutného článku? Popřejme Petrovi rychlé uzdravení. A jeho rodině hodně trpělivosti a sil.


Anglický zpravodaj našeho bloqu nedávno navštívil rehabilitujícího Čecha na soukromé klinice, poblíž Londýna, a zraněného brankáře vyzpovídal. Následující řádky jsou otřesné.

REPORTÉR: Petře, jak se cítíte, pár dnů po tom ošklivém faulu?
ČECH: Heh, půjdeme od zápasu k zápasu. Vlastně budu rád, jestli to tam padne. I kdyby to mělo být jenom o jeden gól, vlastně. Míč je kulatý, vlastně. Chrocht.
REPORTÉR: Kolik Vás to zranění stálo? Je v Anglii zvykem platit za podobné věci něco do společné kasy?
ČECH (Culí se): Vlastně nevím, vlastně. Urghh. Bude to těžký zápas, ale půjdeme do toho po hlavě. Vlastně nemáme co ztratit. Vlastně! Uhmm
REPORTÉR: Být Vámi, Petře. Dlouho bych do ničeho po hlavě nechodil.(Muhahahaha! Sem dobrej, juchuchó) Tedy ... Co budete dělat, až skončíte s fotbalem. UŽ jste o tom přemýšlel?
ČECH: Eghe? Plejstejšn! (Opadávají i poslední zbytky Petrovy pozornosti, které reportérovi věnoval. Dívá se směrem k herní konzoli, položené na stolku nedaleko.) Do barů! .. ehemgrr ... ferrari ... vélké. Vlastně je kulatý ... zápas od zápasu ... vlastně ... chichi ublk ... ódées
REPORTÉR: Děkuji za rozhovor, Petře.
ČECH: Šukat modelkýýý!!

K Petrově zdravotnímu stavu se později vyjádřil primář kliniky - Sir Edward J. Painalot: "Petr utrpěl vážná poranění hlavy. Bohužel byla zasažena některá důležitá nervová centra a to vyústilo v určité snížení intelektu. A všimněte si toho náznaku předkusu a podivně rychle rostoucích vlasů. Časem se to ještě může zlepšit. Zatím však musím konstatovat, že se z Petra Čecha stal Baroš.."

Pak se na chvíli zamyslí a dodá:"Ale mohlo to být i horší. Ze své praxe znám pár případů - týkalo se to hráčů z nižších soutěží - kdy se z podobně postiženého hráče stal Řepka. A takového pacienta vyléčit, to už vyžaduje pořádně silné řemeny, elektrické přístroje na omračování dobytka a velkou porci osobní odvahy."

Co dodat v závěru tohoto smutného článku? Popřejme Petrovi rychlé uzdravení. A jeho rodině hodně trpělivosti a sil.
]]> http://hanyz.info/bloq/index.php?type=archiv&post=200608#prispevek86 2006-08-25T03:12:47 hanyZ (mailto:hanyZuv@gmail.com) Všeobecnosti 86@http://hanyz.info/bloq/ Když jsem se opět po čase dostal do administrace svého vymazleného blogísku, temné chmury zastřely mou mysl. Zlotřilí robotičtí gembleři spolu s automatizovanými šiřiteli fekálního gayporna, ti opovrženíhodní roznašeči zatuchlého prejtu a nefunkčních - nablblých - linků na (bohužel funkční) nablblé stránky, uspořádali nájezd na nebohé komentáře mého nabl.. (uhm) internetového deníčku. Já však říkám důrazné NE těmto kybernetickým hyenám. Naším webíkem zlý prejtař neprojde! Proto jsem rozšířil svůj antispamový kontingent ze vzkazníku hanyZpejdže i na výsostná území nebkova bloq-systému. Vyznat se v cizím kódu je, jak jistě sami dobře víte, práce, kterou by člověk nepřál ani kříženci Jiřího Paroubka s Bohušem Matušem. Nakonec jsem však tento náročný úkol nějak zvládnul. Budoucnost je zase růžová..Skoro si říkám, že bych měl začít znovu pořádně blogat, když už jsem do toho investoval tolik duševních sil. Když jsem se opět po čase dostal do administrace svého vymazleného blogísku, temné chmury zastřely mou mysl. Zlotřilí robotičtí gembleři spolu s automatizovanými šiřiteli fekálního gayporna, ti opovrženíhodní roznašeči zatuchlého prejtu a nefunkčních - nablblých - linků na (bohužel funkční) nablblé stránky, uspořádali nájezd na nebohé komentáře mého nabl.. (uhm) internetového deníčku.

Já však říkám důrazné NE těmto kybernetickým hyenám. Naším webíkem zlý prejtař neprojde! Proto jsem rozšířil svůj antispamový kontingent ze vzkazníku hanyZpejdže i na výsostná území nebkova bloq-systému.

Vyznat se v cizím kódu je, jak jistě sami dobře víte, práce, kterou by člověk nepřál ani kříženci Jiřího Paroubka s Bohušem Matušem. Nakonec jsem však tento náročný úkol nějak zvládnul. Budoucnost je zase růžová..

Skoro si říkám, že bych měl začít znovu pořádně blogat, když už jsem do toho investoval tolik duševních sil. ]]> http://hanyz.info/bloq/index.php?type=archiv&post=200607#prispevek85 2006-07-11T04:08:45 hanyZ (mailto:hanyZuv@gmail.com) Odpornosti 85@http://hanyz.info/bloq/ Postapokalyptický příběh ze znepokojivě blízké budoucnostiVe sklepních prostorách staré, neomítnuté cihlové budovy seděli dva muži. Jejich oblečení bylo zašlé a pokryté prachem. Smrděli. Smrděli potem. Smrděli mnoha vrstvami potu. Jeden z nich byl starší, ale jeho přesný věk by se dal určit jen ztěží. Měl dlouhý špinavý plnovous. Ani jeho vlasy už na sobě nějaký ten pátek nepocítily ostří kadeřníkových nůžek. Byly mastné a slepené. Vesele v nich skotačily blechy. Jeho společník byl o poznání mladší, ještě chlapec. Kadeře měl kratší, neuměle zastřižené, ale jinak stejně neudržované."Povídej mi o dešti!" Mladík se podíval na staršího dychtivě. Ten se znechuceně odvrátil. To idiotské vytržení v chlapcově tváři. "Nebudu už o tom mluvit! Je to dávno pryč. Co chceš pořád slyšet? Že se otevřelo nebe a padala z něj voda? Že se ochladilo? Že si ti idioti otevírali deštníky a schovávali se v podchodech? Já už na to vzpomínat nechci!" Vykřikl a rozhodil prudce rukama. Kluk si ustrašeně odsedl. "Nechci na to vzpomínat. Bolí to." Mumlal si pro sebe. Ze starého baťůžku vytáhl hrst zetlelé trávy a pomalu ji žvýkal.Nechtěl vzpomínat, ale přesto mu to nedalo. Jak tak seděl opřený o sklepní zeď staré hospody a pokoušel se z odporných travin vysát skromné zbytečky tekutiny, mysl mu zabloudila do onoho roku. Jak je to dlouho? Nepamatoval si. Toho roku přestalo pršet. Teploty se vyšplhaly přes třicítku a už tam navždy zůstaly. Spousta lidí byla zpočátku nadšená. Co nadšená? U vytržení! Přitroublí spíkři v soukromých rádiích se při předpovědích počasí mohli zbláznit radostí, když hlásili to svoje: Máme pro vás skvělé zprávy. Celý týden bude krásně. Sluníčko a žádný déšť. Celý týden nás čeká jasno a krásné letní teploty. Tak si to užijte! Ani zdrženlivější hlasatelé v televizi si tu "krásu" neodpustili. Koupaliště praskala ve švech. Skoro všichni byli opálení jak negři. Po měsíci třicetistupňových veder bez deště jim to začalo být divné. Po dvou už vypukla panika. Následně začali hromadně umírat důchodci. Objevila se rakovina kůže u ohromné spousty osob. Lidé kolabovali. Nemocnice nestíhaly a celý záchranný systém šel nakonec do háje. V tisku se ještě nějakou dobu objevovaly zprávy o blížících se bouřkách a přívalových deštích. Byl to poslední zoufalý pokus, jak zmírnit hysterii. Fotografie zatopených obcí byly však jen nepřesvědčivými podvrhy. Je zajímavé, že nejrychleji umírali právě oni milovníci "krásného počasí". Ti zbožňovatelé přecpaných koupališť s nehygyenickou vodou a nevětraných, smradlavých autobusů. Chcípali po stovkách. Někteří z nich zešíleli a nadále vylehávali u polovyschlých vodních ploch, natírali si mokvající nádory opalovacími krémy a zběsile po sobě házeli roztékající se umělohmotné talíře. Měli na sobě sluneční brýle s popraskanými skly a v obličejích přihlouplé výrazy. Nepřátelé horka se už mezitím dlouhou dobu ukrývali v podzemí, ve sklepech, ve vyhrabaných tunelech. Shromažďovali zásoby drahocených tekutin a klimatizační techniky. Nakonec zůstali jen oni. Technika jim byla brzy k ničemu. Přestaly fungovat elektrárny. Přes den zůstávali v úkrytech. Pozdě v noci se vydávali na povrch. Hledat potravu a vodu. V pustých městech, mezi vyschlými mrtvolami, pátrali po zásobách trvanlivých konzerv a poté se s nimi uchylovali pod stále vyprahlejší zem. Slunce hřálo a hřálo. Použitelných potravin bylo pořád méně.Vousatý muž si povzdechl. Věděl, že brzy všichni zemřou. (Celý týden nás čeká jasno a krásné letní teploty) Začal se smát. Hleděl do stropu a chichotal se. Pak začal vzlykat. Mladík k němu opatrně přistoupil. "Co je ti?" Starší se na něj přes slzy zadíval a pomalu procedil skrz popraskané rty:"Vzpomněl jsem si, jak se říkalo té bílé prašné vodě. Sníh! Studil. Rozumíš?" Nerozuměl. Postapokalyptický příběh ze znepokojivě blízké budoucnosti

Ve sklepních prostorách staré, neomítnuté cihlové budovy seděli dva muži. Jejich oblečení bylo zašlé a pokryté prachem. Smrděli. Smrděli potem. Smrděli mnoha vrstvami potu.

Jeden z nich byl starší, ale jeho přesný věk by se dal určit jen ztěží. Měl dlouhý špinavý plnovous. Ani jeho vlasy už na sobě nějaký ten pátek nepocítily ostří kadeřníkových nůžek. Byly mastné a slepené. Vesele v nich skotačily blechy. Jeho společník byl o poznání mladší, ještě chlapec. Kadeře měl kratší, neuměle zastřižené, ale jinak stejně neudržované.

"Povídej mi o dešti!" Mladík se podíval na staršího dychtivě. Ten se znechuceně odvrátil. To idiotské vytržení v chlapcově tváři. "Nebudu už o tom mluvit! Je to dávno pryč. Co chceš pořád slyšet? Že se otevřelo nebe a padala z něj voda? Že se ochladilo? Že si ti idioti otevírali deštníky a schovávali se v podchodech? Já už na to vzpomínat nechci!" Vykřikl a rozhodil prudce rukama. Kluk si ustrašeně odsedl.

"Nechci na to vzpomínat. Bolí to." Mumlal si pro sebe. Ze starého baťůžku vytáhl hrst zetlelé trávy a pomalu ji žvýkal.

Nechtěl vzpomínat, ale přesto mu to nedalo. Jak tak seděl opřený o sklepní zeď staré hospody a pokoušel se z odporných travin vysát skromné zbytečky tekutiny, mysl mu zabloudila do onoho roku.

Jak je to dlouho? Nepamatoval si. Toho roku přestalo pršet. Teploty se vyšplhaly přes třicítku a už tam navždy zůstaly. Spousta lidí byla zpočátku nadšená. Co nadšená? U vytržení! Přitroublí spíkři v soukromých rádiích se při předpovědích počasí mohli zbláznit radostí, když hlásili to svoje: Máme pro vás skvělé zprávy. Celý týden bude krásně. Sluníčko a žádný déšť. Celý týden nás čeká jasno a krásné letní teploty. Tak si to užijte! Ani zdrženlivější hlasatelé v televizi si tu "krásu" neodpustili. Koupaliště praskala ve švech. Skoro všichni byli opálení jak negři.

Po měsíci třicetistupňových veder bez deště jim to začalo být divné. Po dvou už vypukla panika. Následně začali hromadně umírat důchodci. Objevila se rakovina kůže u ohromné spousty osob. Lidé kolabovali. Nemocnice nestíhaly a celý záchranný systém šel nakonec do háje. V tisku se ještě nějakou dobu objevovaly zprávy o blížících se bouřkách a přívalových deštích. Byl to poslední zoufalý pokus, jak zmírnit hysterii. Fotografie zatopených obcí byly však jen nepřesvědčivými podvrhy.

Je zajímavé, že nejrychleji umírali právě oni milovníci "krásného počasí". Ti zbožňovatelé přecpaných koupališť s nehygyenickou vodou a nevětraných, smradlavých autobusů. Chcípali po stovkách. Někteří z nich zešíleli a nadále vylehávali u polovyschlých vodních ploch, natírali si mokvající nádory opalovacími krémy a zběsile po sobě házeli roztékající se umělohmotné talíře. Měli na sobě sluneční brýle s popraskanými skly a v obličejích přihlouplé výrazy.

Nepřátelé horka se už mezitím dlouhou dobu ukrývali v podzemí, ve sklepech, ve vyhrabaných tunelech. Shromažďovali zásoby drahocených tekutin a klimatizační techniky.

Nakonec zůstali jen oni. Technika jim byla brzy k ničemu. Přestaly fungovat elektrárny. Přes den zůstávali v úkrytech. Pozdě v noci se vydávali na povrch. Hledat potravu a vodu. V pustých městech, mezi vyschlými mrtvolami, pátrali po zásobách trvanlivých konzerv a poté se s nimi uchylovali pod stále vyprahlejší zem. Slunce hřálo a hřálo. Použitelných potravin bylo pořád méně.

Vousatý muž si povzdechl. Věděl, že brzy všichni zemřou. (Celý týden nás čeká jasno a krásné letní teploty) Začal se smát. Hleděl do stropu a chichotal se. Pak začal vzlykat. Mladík k němu opatrně přistoupil. "Co je ti?" Starší se na něj přes slzy zadíval a pomalu procedil skrz popraskané rty:"Vzpomněl jsem si, jak se říkalo té bílé prašné vodě. Sníh! Studil. Rozumíš?"

Nerozuměl.]]> http://hanyz.info/bloq/index.php?type=archiv&post=200510#prispevek83 2005-10-17T00:50:36 hanyZ (mailto:hanyZuv@gmail.com) Všeobecnosti 83@http://hanyz.info/bloq/ V těchto dnech slaví hanyZbloq rok své existence, což je príma! Zároveň musím oznámit všem věrným návštěvníkům a fandům, že odjíždím na dlouhodobější zahraniční misi. Z toho plyne, že blogísek bude aktualizován ještě méně často, než byl v poslední době => takže prakticky vůbec. Až se vrátím, vše se změní a bude následovat smršť nových příspěvků! ... pravděpodobně. V této souvislosti vítám jakékoliv nostalgicky posmutnělé zápisky na vašich stránkách - že vám chybím, že zase přestal publikovat jeden z posledních pořádných bloggerských vlků a tak podobně, vy už budete vědět. Ale povinné to samozřejmě není. Byl to jen takový nápad.Jo a až se budete nudit a budete mít chuť se zasmát, a zároveň si přiměřeně poplakat, tak si sežente film Garden State. Titulky sic k dispozici nebyly, leč už jsou!Přeji všem šťastné a veselé Vánoce a jak praví Bohuš Matuš:"Když si dva svou čest v boji lámouTřetí rád chce vždy něco mítTam u dna, tam buď DalajlámouAkrobat ti chce poradit!"Ahój! :D
Zároveň musím oznámit všem věrným návštěvníkům a fandům, že odjíždím na dlouhodobější zahraniční misi. Z toho plyne, že blogísek bude aktualizován ještě méně často, než byl v poslední době => takže prakticky vůbec.

Až se vrátím, vše se změní a bude následovat smršť nových příspěvků! ... pravděpodobně.

V této souvislosti vítám jakékoliv nostalgicky posmutnělé zápisky na vašich stránkách - že vám chybím, že zase přestal publikovat jeden z posledních pořádných bloggerských vlků a tak podobně, vy už budete vědět. Ale povinné to samozřejmě není. Byl to jen takový nápad.

Jo a až se budete nudit a budete mít chuť se zasmát, a zároveň si přiměřeně poplakat, tak si sežente film Garden State. Titulky sic k dispozici nebyly, leč už jsou!

Přeji všem šťastné a veselé Vánoce a jak praví Bohuš Matuš:

"Když si dva svou čest v boji lámou
Třetí rád chce vždy něco mít
Tam u dna, tam buď Dalajlámou
Akrobat ti chce poradit!"

Ahój! :D

]]> http://hanyz.info/bloq/index.php?type=archiv&post=200510#prispevek82 2005-10-06T21:23:56 hanyZ (mailto:hanyZuv@gmail.com) Všeobecnosti 82@http://hanyz.info/bloq/ Nedávno mě v tramvaji napadla básnička, ve které se pořád opakovala stejná věta a ve které všechny rýmy končily na "-il". Tak jsem si řekl, že sepíšu, co jsem si zapamatoval. Taková báseň věnovaná všem šťastným manželstvím, řekl bych.Karel má svou ženu rádVečeři sám připravilVonnou svíci zapálilKarel má svou ženu rádVlasy gelem přihladilDrsné vousy oholilKarel má svou ženu rádKrátce oblek přežehlilLehkou hudbu navolilKarel má svou ženu rádZezadu k ní přistoupilŠíji jemně políbilKarel má svou ženu rádV srdce nůž ji zabořilBolestí ji netrápilVonná svíce zhaslaRuka se mu třáslaPak se začal tiše smátKarel měl svou ženu rád Nedávno mě v tramvaji napadla básnička, ve které se pořád opakovala stejná věta a ve které všechny rýmy končily na "-il". Tak jsem si řekl, že sepíšu, co jsem si zapamatoval. Taková báseň věnovaná všem šťastným manželstvím, řekl bych.

Karel má svou ženu rád
Večeři sám připravil
Vonnou svíci zapálil

Karel má svou ženu rád
Vlasy gelem přihladil
Drsné vousy oholil

Karel má svou ženu rád
Krátce oblek přežehlil
Lehkou hudbu navolil

Karel má svou ženu rád
Zezadu k ní přistoupil
Šíji jemně políbil

Karel má svou ženu rád
V srdce nůž ji zabořil
Bolestí ji netrápil

Vonná svíce zhasla
Ruka se mu třásla

Pak se začal tiše smát
Karel měl svou ženu rád]]> http://hanyz.info/bloq/index.php?type=archiv&post=200510#prispevek81 2005-10-06T20:07:47 hanyZ (mailto:hanyZuv@gmail.com) Odpornosti 81@http://hanyz.info/bloq/ V tomto článku žádné zvracející dívky ani jejich foto nenaleznete, tento článek byl totiž napsán jen jako poutač na náš web, abychom Vám tímto v praxi dokázali, že umíme optimalizovat pro vyhledávače.My hanyZ jsme totiž zjistili, že na výraz "zvracející dívky erotické foto" jsme na prvním místě ve fulltextovém vyhledávání seznamu.cz, což je docela povedená haluz. Pokud se i Vy zajímáte o dlouhodobé cílené zvýšení návštěvnosti Vašeho webu, obraťte se na nás.
My hanyZ jsme totiž zjistili, že na výraz "zvracející dívky erotické foto" jsme na prvním místě ve fulltextovém vyhledávání seznamu.cz, což je docela povedená haluz.

Pokud se i Vy zajímáte o dlouhodobé cílené zvýšení návštěvnosti Vašeho webu, obraťte se na nás.]]> http://hanyz.info/bloq/index.php?type=archiv&post=200509#prispevek80 2005-09-27T01:28:47 hanyZ (mailto:hanyZuv@gmail.com) Odpornosti 80@http://hanyz.info/bloq/ Tuto pohádku, na velmi specifické téma, jsem kdysi slíbil a nyní ji konečně zveřejňuji. A abych předešel případným dotazům, narkotika mi dodává Olga Halámková, samozřejmě.Milé děti, kdysi dávno, když ještě neexistoval internet, Counter Strike, pervitin, ba ani hiphop, když Karel Gott či Helena Vondráčková byli stejnými mrňaty, jakými jste dneska vy, v dobách vašich pradědů a prabáb, rozkládalo se na území dnešního Ázerbajdžánu malé království.Rád bych napsal, že mu vládl moudrý a spravedlivý král, ale nemůžu, kdepak. Vládl mu poněkud psychicky narušený, hloupý človíček. Upřímně řečeno, kluci a holky, byl to naprostý magor. Jeho rodiče byli sourozenci, jejichž rodiče byli sourozenci a takto pokračovala rodová linie až k prapředkům, kterými byli mentálně zaostalý prodavač kulichů z Náhorního Karabachu a redaktorka magazínu pro ženy. Toto genealogické okénko nás však poněkud odvedlo od našeho nesmírně zajímavého příběhu. Viďte, že už se nemůžete dočkat, jak to s tím hloupým králem vlastně bylo? Vraťme se tedy zpátky do "kdysi dávno".Věřte nebo ne, dementní král se po čase dočkal potomka. Neptejte se mě, jak ho dokázal splodit, když většinou nerozeznal svůj penis od plnícího pera (Čímž mimochodem poněkud vyváděl z míry diplomaty sousedních království, jakmile došlo na podepisování spojeneckých smluv). Přesto se to povedlo. Královna porodila dcerku, která dostala jméno Kordélie.Když monarchovi tuto radostnou novinu oznámili, pousmál se, zachrochtal a dál pokračoval v okusování gobelínů. Ano, své city dokázal skrývat mistrně. Aby toho štěstí nebylo málo, netrvalo dlouho a vladařova žena povila chlapečka, což zase o nějaké to procento zvýšilo šance na zachování rodu (Podle nezávislého testovacího centra Fresenius se jednalo přesně o 83.95%) a zároveň o něco snížilo průměrné IQ v království. Jinak to byl ovšem kluk jako buk. Měl vše, co má správný chlapec mít. Nic mu nechybělo. Ba právě naopak! Na levé ruce měl kupříkladu sedm prstů a na pravém loktu mu vyrůstal druhý, alternativní nos. Co se týče choulostivých partií, zde historické prameny diskrétně mlčí. Pouze kronikář Kostras se o tom letmo zmiňuje ve svém známém spisu "Kostrova kronika malého království na území budoucího Ázerbajdžánu" ve stylu: "Muhahaha!"Princezna rostla jako z vody. Byla krásná po matce a chytrá po otci - královském šašku, jenž před lety neodolal nabídce královského sexu, když se vladařova žena cítila osamělá. Kordélie prožila spokojené a idylické dětství, obklopena přepychem a láskou svých rodičů. To, že onu náklonost její rádoby-otec občas vyjadřoval poněkud neobvykle je druhá věc. Ale nakonec, koho by nepotěšila rána shnilou hruškou do hlavy nebo čerstvě zakousnutý krtek, položený ráno na nočním stolku.Kordélii táhlo na osmnáct, když jí rádci sdělili, že ji za týden čeká svatba. To se jí vůbec nelíbilo. Zpočátku nacházela částečnou útěchu ve skutečnosti, že má místo nožiček chapadla, což by jejího bratra mohlo od sňatku odradit, přinut ho přerušit konečně rodovou tradici a vyhledat nevěstu v podhradí. Leč její sourozenec byl pravým synem svého otce, takže ho od plánované svatby s ní nemohla odradit ani rána palcátem do kebule. Ta by ho ostatně neodradila ani od jiných - mnohem horších - věcí, kterým se ve svém volném čase s oblibou věnoval a o kterých se zde raději nebudu příliš rozepisovat, milé děti, abyste z toho neměly divoké sny. Snad bude bohatě stačit, když uvedu alespoň ty nevinnější kratochvíle, jako pojídání lidského masa s bylinkovým dresinkem, příležitostný orální sex s medvědem Ondřejem v hradním příkopu, poslech nelegálních CD výběrů muzikálových melodií v aranžmá pro tympánové kvarteto a hráče na podladěnou psí čelist a tvorba internetových stránek ve Wordu.Naše milá Kordélie byla zoufalá. Doživotní sňatek s deviantem se jevil jako nevyhnutelný. Jeho Wordovské weby ji strašily ve snech. Budila se zbrocena potem a vždy ještě dlouhou dobu ji před očima blikaly v comic sans fontu vyvedené nápisy: "Bude nám spolu príma!", "Naučíš se mít ráda Ondřeje i bylinkový dresink!" a podobné. Chodila po hradních chodbách jako tělo bez duše. Přemýšlela, až se jí z hlavy kouřilo. A stále ji nenapadalo žádné řešení. Jak z té šlamastyky ven? Z myslivny se jí kouřilo tak mocně, až zmatené služebnictvo několikrát omylem přivolalo hasiče. Ti se po šestém falešném poplachu zařekli, že už na hrad nepáchnou ... To se později stalo osudným hradní knihovně. Naštěstí v ní, kromě několika pornočasopisů, příručky o zdravé asertivitě u přijímacích pohovorů na managerské posty, prvního vydání bible s vlastnoručními podpisy autorského kolektivu a uvnitř vložené složky, obsahující důkazní materiál o tom, že Kristus byl gay, nebylo nic důležitého.Když zbýval do obřadu pouhý den a selhaly i poslední pokusy otrávit následníka trůnu Japonskou kuchyní, uvědomila si princezna, že ji zřejmě zbývá jediná možnost - kdo uteče, vyhraje. Život mezi lůzou, živící se pšeničnými plackami, mechem a kobylinci, ji sice příliš nelákal, ale pořád ji to přišlo snesitelnější, než prožít zbytek života vedle zrůdy, považující poslech audiokazety s aktuálním albem Bohuše Matuše za příjemné odreagování po náročném pracovním dnu.Počkala tedy, až všichni usnou a nenápadně se vykradla z paláce ven. Procházele potemnělými uličkami podhradí a její chapadla pravidelně pleskala o nesmělé náznaky dláždění. Obyčejný lid si ji zpoza přivřených okenic prohlížel trochu s nedůvěrou. Královská rodina se netěšila, z pochopitelných důvodů, mezi lidem velké obliby. O jejich znásilňování genetiky si všichni mysleli své. Ta mladá princeznička však nevypadala nebezpečně. Na královského potomka to mohlo být daleko horší. (A pravděpodobně bude, zachmuřeně předpovídali šediví kmeti a s povzdechem uždibovali tuřínový chléb.) Jeden mladý pekařský učeň dokonce našel odvahu, vyšel ven z domu a dal se s uprchlicí do řeči."Koneckonců v obličeji je hezká a na to dole by se dalo časem zvyknout", rozumoval v duchu, když ji nabízel nocleh. Kordélie mu poděkovala a stručně vysvětlila svou současnou situaci. Že musí co nejdřív uprchnout z království, neboť tajná policii ji bude jistě brzy na stopě, a kdyby ji dostihli, byl by to její konec.Mladík se do ní během několika okamžiků zcela zbláznil a netrvalo dlouho, mířili z města pryč, směrem do hor.Na hranici království se na chvíli zastavili. Mladík zadýchaně sdělil své milé, že ty chapadlovité končetiny mají své výhody, když na ni tak kouká, jak je stále svěží. "I ty hloupý", usmála se uprchlá šlechtična. Nadzvedla sukni a pískla. Zpod sametu se vykolébala chobotnice a pokynula mladíkovi končetinou."To je má cvičená suchozemská chobotnice Adéla, vlastně je to tak trochu slepá větev našeho rodu. Zní to divně, ale v podstatě je to má sestřenice. Povede nás dál. Pojď!"A tak se ruku v ruce vnořili do podrostu a vydali se vstříc svobodě a nejisté budoucnosti mladého páru v zemi bez sociálních jistot. Tuto pohádku, na velmi specifické téma, jsem kdysi slíbil a nyní ji konečně zveřejňuji. A abych předešel případným dotazům, narkotika mi dodává Olga Halámková, samozřejmě.

Milé děti, kdysi dávno, když ještě neexistoval internet, Counter Strike, pervitin, ba ani hiphop, když Karel Gott či Helena Vondráčková byli stejnými mrňaty, jakými jste dneska vy, v dobách vašich pradědů a prabáb, rozkládalo se na území dnešního Ázerbajdžánu malé království.

Rád bych napsal, že mu vládl moudrý a spravedlivý král, ale nemůžu, kdepak. Vládl mu poněkud psychicky narušený, hloupý človíček. Upřímně řečeno, kluci a holky, byl to naprostý magor. Jeho rodiče byli sourozenci, jejichž rodiče byli sourozenci a takto pokračovala rodová linie až k prapředkům, kterými byli mentálně zaostalý prodavač kulichů z Náhorního Karabachu a redaktorka magazínu pro ženy. Toto genealogické okénko nás však poněkud odvedlo od našeho nesmírně zajímavého příběhu. Viďte, že už se nemůžete dočkat, jak to s tím hloupým králem vlastně bylo? Vraťme se tedy zpátky do "kdysi dávno".

Věřte nebo ne, dementní král se po čase dočkal potomka. Neptejte se mě, jak ho dokázal splodit, když většinou nerozeznal svůj penis od plnícího pera (Čímž mimochodem poněkud vyváděl z míry diplomaty sousedních království, jakmile došlo na podepisování spojeneckých smluv). Přesto se to povedlo. Královna porodila dcerku, která dostala jméno Kordélie.

Když monarchovi tuto radostnou novinu oznámili, pousmál se, zachrochtal a dál pokračoval v okusování gobelínů. Ano, své city dokázal skrývat mistrně.

Aby toho štěstí nebylo málo, netrvalo dlouho a vladařova žena povila chlapečka, což zase o nějaké to procento zvýšilo šance na zachování rodu (Podle nezávislého testovacího centra Fresenius se jednalo přesně o 83.95%) a zároveň o něco snížilo průměrné IQ v království. Jinak to byl ovšem kluk jako buk. Měl vše, co má správný chlapec mít. Nic mu nechybělo. Ba právě naopak! Na levé ruce měl kupříkladu sedm prstů a na pravém loktu mu vyrůstal druhý, alternativní nos. Co se týče choulostivých partií, zde historické prameny diskrétně mlčí. Pouze kronikář Kostras se o tom letmo zmiňuje ve svém známém spisu "Kostrova kronika malého království na území budoucího Ázerbajdžánu" ve stylu: "Muhahaha!"

Princezna rostla jako z vody. Byla krásná po matce a chytrá po otci - královském šašku, jenž před lety neodolal nabídce královského sexu, když se vladařova žena cítila osamělá.

Kordélie prožila spokojené a idylické dětství, obklopena přepychem a láskou svých rodičů. To, že onu náklonost její rádoby-otec občas vyjadřoval poněkud neobvykle je druhá věc. Ale nakonec, koho by nepotěšila rána shnilou hruškou do hlavy nebo čerstvě zakousnutý krtek, položený ráno na nočním stolku.

Kordélii táhlo na osmnáct, když jí rádci sdělili, že ji za týden čeká svatba. To se jí vůbec nelíbilo. Zpočátku nacházela částečnou útěchu ve skutečnosti, že má místo nožiček chapadla, což by jejího bratra mohlo od sňatku odradit, přinut ho přerušit konečně rodovou tradici a vyhledat nevěstu v podhradí. Leč její sourozenec byl pravým synem svého otce, takže ho od plánované svatby s ní nemohla odradit ani rána palcátem do kebule. Ta by ho ostatně neodradila ani od jiných - mnohem horších - věcí, kterým se ve svém volném čase s oblibou věnoval a o kterých se zde raději nebudu příliš rozepisovat, milé děti, abyste z toho neměly divoké sny. Snad bude bohatě stačit, když uvedu alespoň ty nevinnější kratochvíle, jako pojídání lidského masa s bylinkovým dresinkem, příležitostný orální sex s medvědem Ondřejem v hradním příkopu, poslech nelegálních CD výběrů muzikálových melodií v aranžmá pro tympánové kvarteto a hráče na podladěnou psí čelist a tvorba internetových stránek ve Wordu.

Naše milá Kordélie byla zoufalá. Doživotní sňatek s deviantem se jevil jako nevyhnutelný. Jeho Wordovské weby ji strašily ve snech. Budila se zbrocena potem a vždy ještě dlouhou dobu ji před očima blikaly v comic sans fontu vyvedené nápisy: "Bude nám spolu príma!", "Naučíš se mít ráda Ondřeje i bylinkový dresink!" a podobné. Chodila po hradních chodbách jako tělo bez duše. Přemýšlela, až se jí z hlavy kouřilo. A stále ji nenapadalo žádné řešení. Jak z té šlamastyky ven? Z myslivny se jí kouřilo tak mocně, až zmatené služebnictvo několikrát omylem přivolalo hasiče. Ti se po šestém falešném poplachu zařekli, že už na hrad nepáchnou ... To se později stalo osudným hradní knihovně. Naštěstí v ní, kromě několika pornočasopisů, příručky o zdravé asertivitě u přijímacích pohovorů na managerské posty, prvního vydání bible s vlastnoručními podpisy autorského kolektivu a uvnitř vložené složky, obsahující důkazní materiál o tom, že Kristus byl gay, nebylo nic důležitého.

Když zbýval do obřadu pouhý den a selhaly i poslední pokusy otrávit následníka trůnu Japonskou kuchyní, uvědomila si princezna, že ji zřejmě zbývá jediná možnost - kdo uteče, vyhraje. Život mezi lůzou, živící se pšeničnými plackami, mechem a kobylinci, ji sice příliš nelákal, ale pořád ji to přišlo snesitelnější, než prožít zbytek života vedle zrůdy, považující poslech audiokazety s aktuálním albem Bohuše Matuše za příjemné odreagování po náročném pracovním dnu.

Počkala tedy, až všichni usnou a nenápadně se vykradla z paláce ven. Procházele potemnělými uličkami podhradí a její chapadla pravidelně pleskala o nesmělé náznaky dláždění. Obyčejný lid si ji zpoza přivřených okenic prohlížel trochu s nedůvěrou. Královská rodina se netěšila, z pochopitelných důvodů, mezi lidem velké obliby. O jejich znásilňování genetiky si všichni mysleli své.

Ta mladá princeznička však nevypadala nebezpečně. Na královského potomka to mohlo být daleko horší. (A pravděpodobně bude, zachmuřeně předpovídali šediví kmeti a s povzdechem uždibovali tuřínový chléb.)

Jeden mladý pekařský učeň dokonce našel odvahu, vyšel ven z domu a dal se s uprchlicí do řeči."Koneckonců v obličeji je hezká a na to dole by se dalo časem zvyknout", rozumoval v duchu, když ji nabízel nocleh. Kordélie mu poděkovala a stručně vysvětlila svou současnou situaci. Že musí co nejdřív uprchnout z království, neboť tajná policii ji bude jistě brzy na stopě, a kdyby ji dostihli, byl by to její konec.

Mladík se do ní během několika okamžiků zcela zbláznil a netrvalo dlouho, mířili z města pryč, směrem do hor.

Na hranici království se na chvíli zastavili. Mladík zadýchaně sdělil své milé, že ty chapadlovité končetiny mají své výhody, když na ni tak kouká, jak je stále svěží. "I ty hloupý", usmála se uprchlá šlechtična. Nadzvedla sukni a pískla. Zpod sametu se vykolébala chobotnice a pokynula mladíkovi končetinou."To je má cvičená suchozemská chobotnice Adéla, vlastně je to tak trochu slepá větev našeho rodu. Zní to divně, ale v podstatě je to má sestřenice. Povede nás dál. Pojď!"

A tak se ruku v ruce vnořili do podrostu a vydali se vstříc svobodě a nejisté budoucnosti mladého páru v zemi bez sociálních jistot.]]> http://hanyz.info/bloq/index.php?type=archiv&post=200508#prispevek79 2005-08-02T00:00:48 hanyZ (mailto:hanyZuv@gmail.com) Odpornosti 79@http://hanyz.info/bloq/ Následující bloganec bude plný neskutečně temných vášní, intrik, krve, potu i slz. Navíc se zde objeví nemálo vyhrocených názorů a prachsprostých lží, proto by jej neměli číst technaři, dredaři, hipíci, anarchisté, policisté, politici, blogeři, bojovníci za práva trávy (v poslední době často pošlapávaná), majitelé pozemků, majitelé sousedních pozemků, majitelé pozemků sousedících se sousedními pozemky, hajní, houbaři, pytláci, gayové, zubní laboranti, příslušníci národnostních menšin, chovatelé pštrosů a především tělocvikáři.Jaká jsou fakta? Mladí príma lidičkové si chtěli užít trochu té zábavy. Je léto, příroda jásá. Rozhodli se vyvézt své sound-systémy do přírody, zlehka si zablbnout, zatančit si, zašpásovat, dopřát si volné lásky, pivka, užít něco málo lehkých drog a těžké pohody.Však mezi hodně-do-pohody-sluníčko-v-duši človíčky se želbohu skrývalo i několik individuí s temnými dušemi a plány. Většinou se jednalo o raubíře z ciziny, ale našlo by se mezi nimi i pár tuzemských radikálů, nebál bych se je nazvat teroristy! Tito všichni se sjeli a následně sjeli na dlouho utajované místo, aby tam pošlapávali travní porost nebohým majitelům luk a potažmo tak pošlapávali jejich občasná práva na kvalitní otavu. Zlí techno-teroristé měli tlusté, železem podražené podrážky a nebáli se je použít.Mezitím tajné zpravodajské služby informují ministra Bublina: "Pane Bublin, doma se něco děje!" "Kolikrát vám mám říkat, že nejsem Pán Bublin, nýbrž se jmenuji Bublan!" Vzteká se naoko ministr. Přesto však okamžitě přerušuje svou dovolenou v Tibetském klášteře a pomocí nedávno vyvinutého, utajovaného, hypermodeního teleportačního zařízení, využívaného některými členy vlády (ve chvílích největšího zoufalství, kdy není k dispozici tryskáč, vrtulník, lincoln či batmobil) k rychlým přesunům a paprskne se na úřad vlády, kde ho již očekává ministerský předseda Paroubek, v bikinách a s nafukovacím míčem v rukou (Zrovna se paprsknul z Tahiti). Situace je vážná.Paroubek:"Frantiku, tráva potřebuje naši pomoc. Nebude dost čerstvého sena pro hospodářskou zvěř. Obávám se, že budeme muset zakročit silou! Mysli na hladovějící kravky!"Bublan:"Ale Jiří, jsou to vesměs sympatičtí mladí lidé. Prý si přivezli i vlastní kadibudky a cisternu. Opravdu je to nutné?"Paroubek:"I cisternu řikáš. Samotnému se mi to hnusí člověče, ale je třeba s tím něco dělat. Ti majitelé luk nás potřebují, víš."Bublan:"Ach jo. Já tuze nerad používám policejní teror. Nu nešť, povolám nějaké ty tančíky, bojové helikoptéry a trošku bychom do nich mohli napumpovat slzák, do kurev.. Chci říct, jsou tak mladí a bezbranní."Paroubek:"Jsi příliš citlivý člověk, Františku. Dělej však, co musíš. Já budu mezitím pročítat blogy a komentáře u nich, abych věděl, zda je lid na naší straně a abychom se mohli podle toho zařídit."Bublan:"A co noviny, Televize? Rozhlas snad?"Paroubek:"Tyto zastaralá média dnes již nemají opravdovou moc. A teď utíkej a nezapomeň na napalm!"A tak policejní akce začíná - blokádou příjezdové cesty na místo konání akce a pro jistotu i celé dálnice. Bojovní technaři se snaží prorazit, leč zastaví je palba z polních děl. Policejní oddíly jsou dobře vybaveny i vycvičeny. Němečtí turisté trpí v kolonách. Řidiči protestují a doráží na policii. Ta odpovídá napalmovým útokem. Objevují se první lehce zranění.Později těžkooděnci zahájí protiútok. Strhává se boj o každičký trs trávy! Někteří policisté brání jednotlivá stébla vlastními těly. Obušky dopadají na odredadělé hlavy. Temní techno-anarchisté oplácejí strážcům zákona stejnou mincí. Vzduchem létají granáty se slzným plynem. Do potyček se bohužel připlétají i mírumilovní účastníci technopárty. Vzduchem létají kusy jejich těl. Znovu se objevují první lehce zranění. Policie střílí z vodních děl. Nemytá anarchistická lůza se bojí vody a v panice prchá.Policisté se těší z dobře odvedené práce a pro radost zmlatí pár brýlatých smažek, mladých děvčat, snědí několik menších dětí a jednomu z majitelů pozemků opíchají ženu.Druhého dne propuknou v Praze demonstrace. Rozezlení rodiče technařů táhnou na sídlo vlády vedeni Jiřím X Doležalem, jemuž pološílení četníci na néažtakúplnělegální párty ubili šest dětí a znásilnili psa. Co bude dál? Padne ministr vnitra? Padne vláda? Padne, komu padni? Jak zareaguje ODS? Jak zareagují bloggeři? A kvakeři? A co na to řeknou tělocvikáři?!Budeme pro vás vše sledovat a čerstvé informace vám doneseme v dalším mimořádném vydání zpráv! Následující bloganec bude plný neskutečně temných vášní, intrik, krve, potu i slz. Navíc se zde objeví nemálo vyhrocených názorů a prachsprostých lží, proto by jej neměli číst technaři, dredaři, hipíci, anarchisté, policisté, politici, blogeři, bojovníci za práva trávy (v poslední době často pošlapávaná), majitelé pozemků, majitelé sousedních pozemků, majitelé pozemků sousedících se sousedními pozemky, hajní, houbaři, pytláci, gayové, zubní laboranti, příslušníci národnostních menšin, chovatelé pštrosů a především tělocvikáři.

Jaká jsou fakta? Mladí príma lidičkové si chtěli užít trochu té zábavy. Je léto, příroda jásá. Rozhodli se vyvézt své sound-systémy do přírody, zlehka si zablbnout, zatančit si, zašpásovat, dopřát si volné lásky, pivka, užít něco málo lehkých drog a těžké pohody.

Však mezi hodně-do-pohody-sluníčko-v-duši človíčky se želbohu skrývalo i několik individuí s temnými dušemi a plány. Většinou se jednalo o raubíře z ciziny, ale našlo by se mezi nimi i pár tuzemských radikálů, nebál bych se je nazvat teroristy! Tito všichni se sjeli a následně sjeli na dlouho utajované místo, aby tam pošlapávali travní porost nebohým majitelům luk a potažmo tak pošlapávali jejich občasná práva na kvalitní otavu. Zlí techno-teroristé měli tlusté, železem podražené podrážky a nebáli se je použít.

Mezitím tajné zpravodajské služby informují ministra Bublina: "Pane Bublin, doma se něco děje!"
"Kolikrát vám mám říkat, že nejsem Pán Bublin, nýbrž se jmenuji Bublan!" Vzteká se naoko ministr. Přesto však okamžitě přerušuje svou dovolenou v Tibetském klášteře a pomocí nedávno vyvinutého, utajovaného, hypermodeního teleportačního zařízení, využívaného některými členy vlády (ve chvílích největšího zoufalství, kdy není k dispozici tryskáč, vrtulník, lincoln či batmobil) k rychlým přesunům a paprskne se na úřad vlády, kde ho již očekává ministerský předseda Paroubek, v bikinách a s nafukovacím míčem v rukou (Zrovna se paprsknul z Tahiti). Situace je vážná.

Paroubek:"Frantiku, tráva potřebuje naši pomoc. Nebude dost čerstvého sena pro hospodářskou zvěř. Obávám se, že budeme muset zakročit silou! Mysli na hladovějící kravky!"
Bublan:"Ale Jiří, jsou to vesměs sympatičtí mladí lidé. Prý si přivezli i vlastní kadibudky a cisternu. Opravdu je to nutné?"
Paroubek:"I cisternu řikáš. Samotnému se mi to hnusí člověče, ale je třeba s tím něco dělat. Ti majitelé luk nás potřebují, víš."
Bublan:"Ach jo. Já tuze nerad používám policejní teror. Nu nešť, povolám nějaké ty tančíky, bojové helikoptéry a trošku bychom do nich mohli napumpovat slzák, do kurev.. Chci říct, jsou tak mladí a bezbranní."
Paroubek:"Jsi příliš citlivý člověk, Františku. Dělej však, co musíš. Já budu mezitím pročítat blogy a komentáře u nich, abych věděl, zda je lid na naší straně a abychom se mohli podle toho zařídit."
Bublan:"A co noviny, Televize? Rozhlas snad?"
Paroubek:"Tyto zastaralá média dnes již nemají opravdovou moc. A teď utíkej a nezapomeň na napalm!"



A tak policejní akce začíná - blokádou příjezdové cesty na místo konání akce a pro jistotu i celé dálnice. Bojovní technaři se snaží prorazit, leč zastaví je palba z polních děl. Policejní oddíly jsou dobře vybaveny i vycvičeny. Němečtí turisté trpí v kolonách. Řidiči protestují a doráží na policii. Ta odpovídá napalmovým útokem. Objevují se první lehce zranění.

Později těžkooděnci zahájí protiútok. Strhává se boj o každičký trs trávy! Někteří policisté brání jednotlivá stébla vlastními těly. Obušky dopadají na odredadělé hlavy. Temní techno-anarchisté oplácejí strážcům zákona stejnou mincí. Vzduchem létají granáty se slzným plynem. Do potyček se bohužel připlétají i mírumilovní účastníci technopárty. Vzduchem létají kusy jejich těl. Znovu se objevují první lehce zranění. Policie střílí z vodních děl. Nemytá anarchistická lůza se bojí vody a v panice prchá.

Policisté se těší z dobře odvedené práce a pro radost zmlatí pár brýlatých smažek, mladých děvčat, snědí několik menších dětí a jednomu z majitelů pozemků opíchají ženu.

Druhého dne propuknou v Praze demonstrace. Rozezlení rodiče technařů táhnou na sídlo vlády vedeni Jiřím X Doležalem, jemuž pološílení četníci na néažtakúplnělegální párty ubili šest dětí a znásilnili psa. Co bude dál? Padne ministr vnitra? Padne vláda? Padne, komu padni? Jak zareaguje ODS? Jak zareagují bloggeři? A kvakeři? A co na to řeknou tělocvikáři?!

Budeme pro vás vše sledovat a čerstvé informace vám doneseme v dalším mimořádném vydání zpráv!
]]>