Literatura
Chtěl bych na těchto stránkách napsat taky něco o tom, co rád čtu. Nejsem zrovna čtenář 'klasické' nebo 'hodnotné' literatury. V tomto ohledu jsem docela kulturní barbar. I když třeba od takového Kafky jsem přečetl "Proměnu" a musím říct , že se mi líbila. Takovéhle fantasmagorie mám prostě rád:) Tímto se tedy dostávám ke svým oblíbeným žánrům. Nebudu tvrdit, že jsem v tomhle nějak zvlášť originální. Prostě, jako velká část současné mladší generace, rád čtu fantasy, sci-fi a především horory. Což je poněkud paradoxní, protože jako menší jsem byl dost velký strašpytel a většinu hororových filmů jsem strávil pod stolem nebo peřinou a pak jsem prožíval krušné noci, kdy jsem se bál jít vyčůrat, protože na mě za dveřmi pokoje číhaly příšery, ostatně i pod mojí postelí jich muselo pár být. Když se utišil vítr za oknem, slyšel jsem, jak si na mě brousí drápy:)
Dneska jsem už tedy dospělý a statečný a čtu hororovou literaturu, možná i proto, že jsem tak nějak pochopil, že svět vůkol nás je mnohdy mnohem strašnější, než kdejaká kniha nebo strašidelný film:( Fantasy, sci-fi i horory mě fascinují, protože mám rád fantastické věci, neuvěřitelné nápady, příběhy, jiné světy, do kterých bych občas s radostí utekl. Třeba prožít pár dnů v Ankh-Morporku, hmm, zachlastat u 'Zašitéto Bubnu' s knihovníkem a Mrakoplašem, případně se Smrtěm!:)
Nuže, zde jsou Medajlónky mých nejoblíbenějších spisovatelů, časem plánuju přidat i další a to především Douglase Adamse a H.P. Lovecrafta. U toho druhého mám ale menší problém, protože jsem od něho do této doby přečetl všehovšudy dvě knihy a víc jsem nesehnal:( Ale stejně něco sesmolím, je to vážně klasik. Ostatně, stejně jako božský Douglas...
Stephen King
Mistra hororu asi nemá cenu nějak zvláště představovat. Své knihy vydává už od sedmdesátých let,
má na svém kontě bezpočet bestsellerů a stal se jedním z nejůspěšnějších spisovatelů historie vůbec.
I přesto ho mám rád:) Teda hlavně jeho knihy, osobně ho neznám, zatím jsem neměl cestu do Maine:)
Kingovy horrory jsou mistrovské především z hlediska psychologického vykreslení postav a jejich jednání. Například sledování postupného procesu zešílení hlavní postavy románu 'Osvícení' je opravdovým zážitkem. Právě to, co se děje v hlavách hrdinů jeho knih, je mnohdy stejně hrůzné a bizardní jako popisy příšerností, odehrávajících se v reálu či spíše NE-reálu. Ačkoliv se ve většině Kingových knih setkáváme s nadpřirozenem, není to u něj jediným prostředkem k navození hororových situací, v některých knihách jsou tyto 'supernaturální' prvky obsaženy pouze okrajově a někdy se dokáže obejít i zcela bez nich. Třeba taková kniha 'Dolores Claiborne' je opravdovým hororem se vším všudy , díky hrůzám, které může způsobit sám život, k čemuž stačí jen špatně se vdát nebo třeba starat se o jednu pološílenou škodolibou ženskou.
Spousta mistrových knih byla také zfilmována a to s různými výsledky. Některé dopadly výborně, některé průměrně a nepříjemně dost jich skončilo špatně, což je podle mě způsobeno i Kingovou nesoudností při výběru filmových tvůrců, druhu zpracování a také poněkud divným spisovatelovým filmovým vkusem. Například hodně ceněné Kubrickovo zpracování 'Osvícení' (The Shining), s Jackem Nicholsonem v hlavní roli, se mu prý vůbec nelíbilo a naopak některé nepovedené kousky zase považuje za dobré. Já k těm povedeným počítám především 'Vykoupení z věznice Shawshank' (Což není horor), již zmíněné 'Osvícení', 'Misery nechce zemřít' a třeba 'Zelenou Míli'. Naopak za naprosté blbosti požaduji například drsně "béčkovou" 'Noční Směnu', televizní 'Časožrouty' (Zvláště kvůli příšernému ztvárnění Časožroutů:), "Running Mana", kterého natočili tak, že to s knihou nemělo vlastně nic společného (Co byste čekali, když v tom hrál Arnold Schwarzenegger). Některé filmy dopadly průměrně a některé jsem prostě neviděl.
Stephena Kinga doporučuji nejen všem, kteří se rádi bojí, nýbrž také vám, kdo máte rádi fantastické a rafinované zápletky, psychologicky propracované charaktery a prostě dobře napsané, napínavé knihy, které vás nejen pobaví ale také přinutí přemýšlet.
Clive Barker
Možná jste už slyšeli ten notoricky známý citát, kterým složil Barkerovi poklonu
sám Stephen King. " Viděl jsem budoucnost hororu a jmenuje se Clive Barker."
Barker je opravdu fascinující bytost a stejně tak jsou fascinující i jeho knihy.
Clive Barker se narodil v Anglii. Nezačal jako spisovatel, nýbrž jako divadelník. Po studiu anglické literatury a filozofie založil divadelní společnost, kde se realizoval jako autor, herec i ředitel. Už v jeho divadelních hrách se můžeme seznámit s tématy, která budou později charakteristická i pro jeho spisovatskou kariéru: temné stránky lidské duše, krvavé obrazy, erotika (často homosexuální), paralelní světy.
První Barkerovy knihy vyšly v první polovině osmdesátých let.Jednalo se o sbírky povídek 'Knihy krve', kterých nakonec vyšlo rovných šest. Povídky jsou to krvavé, úchylné, strašidelné a nekonečně bizardní. Jako příklad uvedu svou oblíbenou povídku 'Města v Horách'. Ta se odehrává v horách bývalé Jugoslávie. Dvě městečka mezi sebou soutěží a soutěžící jsou přinejmenším zvláštní. Tvoří je totiž několik tisíc těl jejich obyvatel, svázaných dohromady pomocí konstrukcí a popruhů. Co z toho pojde (nejen obrazně), když jedna taková postava upadne, je na snadě.No, co říkáte, není to krásně úchylné ale hlavně nápadité? Když jsem si to poprvé přečetl, docela mi ta představa vyrazila dech. Je nekonečnou škodou, že u nás zatím vyšly pouze první tři sbírky.
Prvním Barkerovým románem je výborné 'Věčné zatracení' a následovaly 'Weaveworld', 'Cabal', 'The Hellbound Heart', podle něhož vznikl jeho zatím asi nejznámnější film 'Hellraiser', a především (zatím) dvoudílná série 'Velké a Tajné Show' + 'Everville' a epické dílo 'Imajika'. Poslední jmenované knihy spojuje Barkerova vize paralelních světů, existujících vedle toho našeho, do něhož vybraní lidé mohou za zvláštních okolností vstoupit, což zanechá stopy nejen na nich a v nich, ale také v našem či jiných světech. Poté napsal autor ještě několik románů.
Jak už jsem naznačil, podle Barkerových děl vzniklo také několik filmů. Z těch jsem ale viděl pouze dva a to zmiňovaného 'Hellraisera' a pak 'Pána Iluzí', kterého jsem kdysi zhlédl na Polské televizi:-) a nebyl to žádný zázrak. Kdyby se tak nějaký "pořádný" režisér rozhodl natočit s "pořádnými" herci za "pořádné" peníze třeba 'Velké a Tajné Show' nebo 'Imajiku', to by bylo vážně něco!
Terry Pratchett
Abyste si nemysleli, že jsem jenom nějaký ujetý fanda hororů, co se po nocích polévá krví,
pomazává psími výkaly, jezdí po struhadle do bazénu s jódem (Jak kdysi napsal jeden herní polobůh:)
a při tom vyvolává bytosti z jiných dimenzí, aby mu pomohly ovládnout svět, musím zde napsat,
že si taky rád přečtu nějakou tu oddechovou literaturu, u které se pobavím a zasměju.
A k tomu jsou knihy Terryho Pratchetta jako stvořené. Jedná se o fantasy a to o neskutečně
legrační fantasy.( Nejlegračnější a nejpodivuhodnější fantasy v této i jakékoli jiné galaxii:)
A Terry Pratchett, to je především 'Zeměplocha'. Ačkoliv napsal i spoustu jiných a neméně kvalitních knih, při vyslovení jeho jména se člověku, alespoň trochu znalému věci, vybaví to slovo. Je to magické místo tahle Zeměplocha. (A to doslova, když si vedle Neviditelné Univerzity, sídle to Zeměplošského mágstva, uvážete jezevčíka a na chvíli si odskočíte, může vás, po vašem návratu, trochu zaskočit fakt, že si z něj teď můžete udělat třeba okurkový salát.) Je placatá, jede si vesmírem na zádech slonů, kteří stojí na krunýři želvy. Proč? Zeptejte se Terryho. Já myslím, že to má něco společného s buddhismem nebo něčím podobným. Každopádně je to místo, oplývající sice pouze dvěmi světovými stranami, avšak na druhou stranu spoustou nejrůznějších a nejlegračnějších postav. Čarodějem Mrakoplašem, který neumí čarovat, bábi Zlopočasnou a jejími přítelkyněmi, které sice čarovat umí, ale většinou věci nedojdou tak daleko, aby to musely udělat, Smrtěm, který je sice Smrt, ale v podstatě je to dobrák od kosti(sic!), Arcikancléřem, Děkanem, nervově labilním Kvestorem a dalšími Mágy (V Mrakoplašově případě Máky),mluvícími psy, kačery, kocoury, myšmi, troly, elfy (Jeden z nich udělal díru do Zeměplochy v oblasti populární hudby,přece jen je to elviš) a dalšími a dalšími. Prostě si přečtěte některý z mnoha dílů a pobavíte se, jako nikdy.
Na těhle knížkách se mi líbí především ten brilatní a vybroušený humor, skoro bych se nebál použít slovo satira, který si pomocí fantasy reálií a prostředků, dělá v podstatě legraci z nás a našeho světa. Pratchettovy gagy a přirovnání jsou úžasně výstižné a nesmírně inteligentní. Myslím, že těmto knihám také trochu škodí fakt, že jsou často (podle křiklavých přebalů) považovány za knihy pro děti, ačkoliv se obávám, že by se v nich děti beznadějně ztratily a přinejmenším nepochopily značnou část fórků.